Název

2020-06-13 TeamWalking CZ / Podyjí 2020

Popis

Červen – to je termín naší již tradiční každoroční víkendové turistické výpravy na Slovensko.
Letos byl naplánovaný výjezd na Liptov. Celosvětová koronavirová nákaza nás však donutila na poslední chvíli změnit plány. A to docela zásadně. Ovšem, když už jsme měli rezervovaný páteční termín, vyhlásil vedoucí, že výjezd bude, i kdyby to mělo být jen do Lukova.
A taky že jo – jelo se DO LUKOVA. Očekávaná pointa je, že šlo o Lukov v Podyjí, ležící mezi Znojmem a Vranovem n.D., takže přece jen regulérní výjezd . . .

1. den / příjezd
Úvodní sraz a kontrola účasti byla na ČS MOL u Vyškova. Hlavní zastávkou však bylo Znojmo a procházka po historických místech – jezuitská kolej, pobočka UCB, Minoritský klášter, Znojemský pivovar, Rotunda sv. Kateřiny (Znojemský hrad v její těsné blízkosti nám unikl) a kostel sv. Mikuláše, jehož budova představuje typickou dominantu Znojma. Přes úmorné vedro jsme si vychutnali i několik vyhlídek na údolí Dyje s železničním mostem či znojemskou přehradu.
Po obědě v italském restaurantu TUSTO nás čekal ještě výstup na radniční věž s vyhlídkovým ochozem. Při návratu na parkoviště jsme se pak ještě prošli podél historických městských hradeb – v místech přilehlého městského parku je původně obklopoval i vodní příkop.
Po příjezdu do Lukova a rozdělení pokojů nás čekal už jen společenský relax u večerní grilovačky.

2. den / neboli pochodový
Snídaně v trávě, příp. v altánku zahájila náročný pochodový den, kdy nás čekalo 17 kilometrů do Vranova. Hned za Lukovem jsme vkročili na území NP Podyjí. Po hodině a půl (5,4 km) jsme dorazili do Čížova. Kromě návštěvnického centra NP Podyjí se tam nachází hlavně vzpomínka na dobu nedávno minulou – podél bývalé tzv. signální silnice je zachovalá část zátaras, tvořených dřevěnými sloupy s drátěným plotem a ostnatým drátem, ponechána jako památník železné opony.
Následoval cca tříkilometrový přesun jižním směrem = na Hardeggskou vyhlídku. Dřevěný altánek na vysokém ostrohu umožňuje působivý pohled na nejmenší město Rakouska pod hradem Hardegg (první zmínka z r. 1145). Český televizní divák jej může poznat třeba ve III. řadě kriminálního seriálu Labyrint. Na této metě jsme si odškrtli třetí hodinu cesty a osmý kilometr, což byla téměř polovina trasy.
Po krátkém oddechu Na Keplech jsme již zamířili k Vranovu. Tento úsek je avizován jako „náročná trasa“ a „pouze pro pěší“. Jeho součástí je totiž část zvaná Pašerácká stezka (!!!). Úzká pěšina se ještě víc zužuje, přechází do kamenného sesuvu a téměř po skalní římse obchází vyčnívající skaliska, vysoko nad strmým údolím Dyje. My jsme ovšem ostřílená turistická skupina, takže jsme úsek absolvovali beze ztrát. Následovala ještě krátká odbočka k přírodnímu útvaru Ledové sluje. Zdejší obelisk zanedlouho uvidíme ještě zdola.
Na rozcestníku Vranovské brány bylo za námi bezmála 13 kilometru a více než 5 hodin pochodu, proto jsme po několika absolvovaných převýšení přivítali návrh na zkrácení zbývající trasy. Vydali jsme se po staré, zarostlé, asi dřívější stezce přímo dolů, sice poměrně strmé, zato však asi o kilometr kratší. V altánu u opuštěného meandru jsme si dopřáli poslední oddych – do Vranova nám zbývalo už jen nějakých 2,5 kilometru. Asi 130 metrů nad námi jsme ještě mohli zahlédnout obelisk u Ledových slují. Během zbývajícího úseku podél Dyje jsme se již mohli kochat pohledem na vranovský zámek. Necelou hodinku, která zbývala do odjezdu zpátečního autobusu, jsme strávili na zahrádce příjemného podniku přímo na vranovském náměstí.
Zatímco (nejen) na Zlínsku řádily silné lijáky, v Podyjí jsme se stále ještě opalovali. V celodenním vedru jsme celou trasu v délce 16,4 km statečně zvládli za celkových 6,5 hodiny. Večer se už sice začalo zatahovat i na Znojemsku, my jsme si ovšem naše večerní posezení vychutnali – a to doslova.

3. den / odjezd
Na dopoledne jsme měli domluvenou prohlídku vranovského zámku, majestátně se vypínajícího vysoko nad městem. Nemůžeme přece při našich cestách kulturně zakrnět. Zámek si „zahrál“ také v několika filmech, snad nejznámější je „Nesmrtelná teta“. Z vnitřního nádvoří je pak báječný rozhled na celý Vranov, těsně sevřený v údolí Dyje (https://www.zamek-vranov.cz).
Dále ještě následovala návštěva nedalekého Pevnostního muzea Vranov, resp. zpřístupněného řopíku Studánka, zrekonstruovaného do stavu roku 1938. Prohlídka vnitřního vybavení, doprovázená odborným výkladem průvodce, byla určitě zajímavá a poučná (http://muzeum-vranov.sweb.cz).
Ke všeobecné spokojenosti následoval oběd v osvědčeném podniku FORMOSA na vranovském náměstí. A bylo by neobvyklé opustit Vranov, aniž bychom navštívili „Moravský Jadran“, jak se také říká Vranovské přehradě (http://www.vranovsko.cz/vranovska-prehrada-jak-vzniklo-toto-vodni-dilo).
Obloha se sice už poněkud kabonila, přesto jsme se prošli po hrázi a dál kolem přístaviště až na visutou lávku přes Švýcarskou zátoku. Přesně uprostřed lávky bylo třeba trochu zaplnit WhatsAp a pak už rychle zpátky, protože začalo regulérně pršet. Na parkovišti jsme se rozloučili a vyrazili individuálně domů. Část výpravy to vzala ještě přes Loucký klášter ve Znojmě, kde se nachází prodejna značkových vín Znovínu (https://www.znovin.cz).

Nastavení