Název

2015-04-25 TeamWalking & SURPRISING ( Zlín > ? > ?? > ??? )

Popis

. . . ANEB ZASE TROCHU JINAK !!!

Tento výšlap byl ventilován jako CÍL NEZNÁMÝ a hlavně jako PŘEKVAPENÍ, sám MAVI se od začátku tvářil jako tajemný hrad v Karpatech (dokonce i v e-mailech), nechtěl nic prozradit, tudíž měli být (skoro) všichni účastníci napjatí, kudy, kam a kdy dojdeme, jelikož nebylo možno připravit ani obvyklý jednoduchý itinerář. A hlavně - PROČ tak tajemně?

Dopadlo to následovně:
Kdož v tomto termínu nakonec mohli, po velmi chutném degustačním úvodu na Kocandě (vedle welcome-přípitků pak zejména - ještě teplé - lahodné škvarkové placičky) vyrazili po modré směr sever.
Prvních 2,1 km byla známá trasa k rozcestí Pod Rozhlednou. Další pokračování po modré už bylo novinkou, nutno doplnit, že velmi příjemnou, poněvadž pořád z kopce. Pokochali jsme se dalekými výhledy na Fryštáckou přehradu, Fryšták i Lukov a taky tekutou Brusinkou (aspoň někteří…).
Těsně jsme obešli nejzápadnější cípek přehrady a pojednou jsme byli ve FRYŠTÁKU. Škoda, že nám chyběli někteří zkušení pamětníci – ač jsme se velmi snažili si vzpomenout, usedlost Vladimíra CH. jsme prostě nedokázali určit. Zajisté by měl radost z takovéto polední návštěvy . . .
Po krátkém občerstvení u pomníčku naše osmička nakrátko zakotvila ve fryštáckém restaurantu Continent, čímž jsme si připočetli dalších 3,8 km. Zde nám bylo dopřáno i trochu přírodovědného vzdělání – pokud snad někdo neví, co je to VAKOVEVERKA, nechť pílí na Continent (než ji nahradí jiným zvířátkem).
V některých směrech je Fryšták nekonečně dlouhý. Po Andrýskově stezce / kolem domu milovníka veteránů / přes Most Brigádníků SNP / ulicí půlkulatých domečků jsme se přes Skalku dostali nepozorovaně až do Vítové. Po zdolání dalších 2,4 km se v místní autobusové zastávce se konalo opět nezbytné občerstvení. Tím jsme skončili s civilizací a z Vítové se šlo cestou necestou, polem nepolem, dokonce i lesem a zase přes pole, až jsme se ocitli na hrázi Horního bělovodského rybníka – neomylný to příznak, že jsme (už zase!) v LUKOVĚ. Pár minut už pak stačilo, aby nás – znavené a uondané poutníky – MAVI nasměroval ke svému Yellow House, s velkým zahradním výběhem, posezením i rodinným koupalištěm, kde jsme byli už zdaleka vyhlíženi. Tím jsme si mohli odškrtnout v (neexistujícím) průvodci posledních 2,5 km (celkový součet je 10,8 km) a tady se to všechno teprve vyjasnilo.

Ono SURPRISING bylo totiž zástěrkou pro „utajené“ přátelské setkání, zorganizované při příležitosti životního jubilea naší Jitužky (jak vyplývá i z úvodní fotky). Děvčata nanosila plný stůl dobrot – a dál už není co popisovat, neboť je to VŠECHNO vidět na fotkách (i pan soused, který si běhá po zahradě „naboso“).

Tím to ale pořád ještě neskončilo !!!
Po návratu posledních účastníků zpátky do Zlína se stejně ještě muselo zajet zpátky na Kocandu, aby si mobilní účastníci mohli vyzvednout svá autíčka. Tím se nabídla – teda, vlastně, Jituška nabídla – možnost krátké zdvořilostní návštěvy. Nejspíš nás potřebovala dostat pryč z chodníku, protože bylo fakt veselo . . . Nu, využili jsme a to opravdu nejzazší finále pochodu jsme završili noční vyhlídkou na Zlín.

Mé resumé:
Upřímné poděkování patří především oběma hlavním organizátorům a hned potom všem (nám ostatním), kdož přispěli – pagáčky, čokoládičkou, pitíčkem a zejména svými úsměvy do objektivu – k příjemné a pohodové atmosféře. A perfektně vyšlo i počasí.

Nastavení