Název

2014-02-07 Sklep Čejkovice (ex-BACA)

Popis

V pátek 07.02.2014 se zase po čtyřech a půl letech sešla - alespoň část - staré squadry z bývalé CA/BACA.
Osvědčený Roman se opět dobrovolně jmenoval hlavním organizátorem, takže se ujal té nejdůležitější povinnosti = zajistit zase "náš" vlídný sklípek v Čejkovicích a nějaké potraviny; to hlavní - domácí víno - nás pak čekalo v dostatečném množství na místě.

Následující fotopříběh vypráví zhruba toto:
Pár nejrychlejších jedinců jsme si dopřáli luxus individuálního popíjení, při kterém jsme vesele vítali průběžně přijíždějící účastníky. Před samotnou degustací, spojenou s odborným výkladem, přišly nutně na řadu voňavé a zrovna tak i lahodné ludkovické klobásky. S vydatnou pomocí několika ochotníků připravil Roman včas - velmi důvtipně v době, kdy ještě všichni byli svěží a plní ochoty - již tradiční ranní vyprošťovací gulášovku
Kolem sedmé večerní jsme se všichni sešli (event. slezli) v přilehlém sklípku, plném místního tekutého bohatství. Poté co jsme se ve sklepě dostatečně vzdělali (a nacucali), panovala volná zábava až do velmi pozdních, či spíše skorých ranních hodin. S těmi, kteří opravdu, ale opravdu museli, jsme se v průběhu noci zase postupně loučili.
Byvše probuzeni prvními slunečními paprsky, deroucími se skrze ranní mlhovinku (a záclonky na oknech), mohl se kdokoliv z nocležníků vypravit na ranní procházku ještě dospávajícími Čejkovicemi. Žel, byli jsme na to letos s Edíkem jen sami dva. Je to ale holt už taková tradiční procházka.
Zatímco někteří se pročišťovali hlubokými nádechy, ti ostatní se probouzeli k již ohřáté gulášovce. Přiznejme si otevřeně, že někteří si u ní poseděli opravdu dlouho (takže na obětavého hlavního organizátora málem nezbylo).
Mnozí si ještě pořídili (lahvovou) výbavičku na doma, no a pak už se začal celý ansámbl pomalu rozjíždět všemi směry, ku svým domovům.

Troufám si říct, že jsme všichni ocenili tu vzácnou příležitost, opět se jednou neformálně sejít, potěšit se pohledem na "ksichty", s nimiž jsme strávili hodně společného času v tom našem "ústavu" (= -anstalt, ve vší počestnosti!) a samozřejmě si i společně zavzpomínat na ty báječné časy, které se už opravdu, ale opravdu nebudou opakovat. Bohužel. Zbývají už jen ty vzpomínky a - jak doufám - chuť si to zase někdy zopakovat.
Všem účastníkům patří veliký dík a pevně věříme, že těm, kdož se letos dostavit nemohli, to při příštím setkání vyjde lépe.
VK

Nastavení